Srpen 2016


soužití

31. srpna 2016 v 9:53 | clam |  Jen tak...
Mít jiné rodiče či rodinu?
V mnohém jistě nebudete se mnou souhlasit. Ale začátkem uvedu, že rodiče jsme si nevybrali, naopak si vybrali oni nás. Ve většině případů.
Nechci, ani nebudu, vlastně nemůžu tady rozebírat rodinné vztahy druhých. Jen si někdy představím, jak kdysi spolu museli v jedné rodině vyžít třeba tři generace. A nebylo kde utéct. Žádný svůj pokoj dítě nemělo. Žádné soukromí. Ideální to určitě nebylo, taky se někdy měli plné zuby...:-)) ale bylo více času si spolu povídat. Radit se spolu, řešit běžné věci.

Vrátím se k výměně rodičů či rodiny. Nevěřím v ideální rodinu. Všude se najde něco. Zdědili jsme po předcích nejen část podoby, ale i povahy. A povahu nezměníš. Nezměníš rodiče, ani sebe. Ale můžeš změnit svůj život.
Jsi.li plnoletý, osamostatni se, najdi si podnájem, brigádu, či práci a žij svým životem. Pohovoř o tom s rodiči. Jde.li to. Doufám, že to neudělají tak, jak jedna má známá, když se z domu chystala odejít její předškolní dcera s batůžkem na zádech. Tehdy ji řekla. Ale v nemocnici mi tě dali nahou. Přinutila ji pomalu odkládat věci, které měla oblečené, až do spodního prádla, pak to dítě nevydrželo a vrátilo se do pokojíku.






















Úplně první vzpomínka.

22. srpna 2016 v 17:56 | clam
Téma týdne.
Úplně první vzpomínku mám na svého dědečka. Zemřel, když jsem byla ještě malá, znám jej jen z fotek a vyprávění, ale vzpomínka na katafalk, na kterém byla umístěna truhla s dědečkem, mi zůstane v paměti napořád. Ještě se tenkrát mrtví vydávali na poslední cestu z domova. Přesně vidím truhlu v ložnici, svíčky, prostě detaily. Musel to být pro mě velký zážitek, protože události toho dne si nepamatuji, jen ten obraz z ložnice, kde byl vystaven, vedle postelí s nadýchanými peřinami. Okno dokořán, velký kříž na stěně. Byl slunečný den.
Tak.
Co dodat. Co se týče vzpomínek, dočkáme se. Nastane doba, kdy si nebudeme pamatovat, co jsme měli k obědu, ale dětství, mládí, to se nám bude vracet.
Mohla bych psát a vzpomínat, hodně si už toho pamatuji..nebo ještě?Usmívající se ale ta první vzpomínka je právě tahle.




Jen tak...

21. srpna 2016 v 7:35 | clam |  Jen tak...
Cestování.
Většina si přejeme vycestovat, za hranici všedních dnů. Ano, hranice jsou otevřeny, ale každý nemáme možnost cestovat. Ať je překážka zdravotní, finanční, či jiná. Někdo má třeba fobii z cesty letadlem..
Při pohledu na anketu, kde mám otázku možnosti cestovat, jsem si představila trempa, s batůžkem na zádech a taky s ranečkem s buchtami... no jo, je pohádková neděle.Usmívající se
Cestovat není zajet k moři a celou dobu se rožnit na slunci. Cestovat je poznávat. Zvyky, kraje, jídla, lidi, prostě život jiných. Hodně nás to obohatí. Netřeba si vzít velká zavazadla, stačí jen nejnutnější věci k přežití a foťáák. Tak, jak se to provozuje v naší rodině. Ale fotografie co sem vkládám, nejsou naše.
Mám dojem, že nás začíná omezovat situace, která nastala s migrací. Ale i v naší zemi jsou místa, která ve vás zanechají hezké vzpomínky, kde se budete vracet. Tak cestujme a poznávejme nepoznané. Třeba jen s tím batůžkem na zádech.










SJ

15. srpna 2016 v 13:10 | clam
K tématu týdne.
Přiblížila jsem se k lavičce se slušně oblečenými lidmi i dětmi. Přemýšlela jsem o dnešním plánu a v tom mě oslovil dětský hlas. Můžu vám nabídnou letáček? Klučík mohl mít tak osm let. Vzala jsem, poděkovala a šla dál.
Docela mě to nutí přemýšlet. Proč k tomu SJ nutí děti? Určitě by si raději hrály na hřišti.
Nehodlám změnit názor na tohle veřejné pouliční vnucování.

Představme si, kdyby každý změnil názor třeba ohledně víry. Jde to? Jde. Ale jen nevyrovnaným lidem, kteří si za svým názorem nestojí.
Je dobře si vyměňovat názory, diskutovat. Ale taky si za svými názory stát. A druhým jejich názory nebrat. Ale taky své názory nevnucovat. Jak jsem uvedla na příkladu SJ. Zvláště, jde.li o tak citlivé téma, jakou je víra. Uvedu, že jsem ateista, ale nikomu jeho víru neberu, věřte si komu, nebo čemu chcete, je to vaše VOLBA. Ale vnucovat lidem na ulici svou víru a dokonce se nebát vetřít se jim do domácnosti, odsuzuji.
Podobné jsou dealerské nabídky. Každý by měl mít svůj názor, na cokoli. A sám posoudit, co potřebuje. A má.li potřebu, najít si pomoc sám, třeba tu duchovní.








Téma týdne Náhody neexistují

11. srpna 2016 v 20:39 | clam
Náhody existují. Už když to vememe od začátku a dopodrobna, bez náhody bychom tady nebyli.
Několikrát jsem se nad náhodou zamyslela a uvažovala nad tím, je.li to náhoda, nebo něco více. Určitě se vám to taky přihodilo, nebo přihodí. A zamyslíte se.
Jenže jsem křtěná ateistka, takže NÁHODA. Jsou náhody, které mi chtějí jakoby něco naznačit, upozornit mě, pomoci.
Tohle téma týdne možná očekává nějaké příběhy. Nebo emoce?
Je hodně věcí, nevysvětlitelných věcí, které prozatím vysvětlit nejde. Někde na blogu jsem četla, že náhoda je osud. Tak to né, osud si částečně vytváříme sami, ale náhoda... je náhoda. Ta se stane nečekaně.
Náhodou nás třeba něco napadne, nebo myslíte na někoho, koho jste dlouho neviděli a za chvíli jej potkáte. Takže...ŽIVOT je plný náhod. Některé nás poučí, překvapí a rozhodně donutí k zamyšlení.
Jsou však lidé, kteří tvrdí, nic se neděje náhodou, ale proč si ta spermie vybrala právě nás?...:-))
Tak nevím, jestli budu nějak pochopena, ale na náhody věřím.